Paní Jano, sypu si popel na hlavu- chybička se vloudila, máte naprostou pravdu.

Ten Gustave byl Flaubert. Ale to nevadí. Krásný článek. Já jsem si psávala deník, občas jej půjčila svému klukovi, ten do něj nějakou dobu také psal a tak jsme se střídali. Psali jsme si dopisy, když jsme byli od sebe. Nádherná doba! Uběhlo 37 let, víme o sobě, občas si pošleme žertovný e-mail, výjimečně napíšeme pár řádků nebo si zavoláme. Byla to první láska a byla krásná, trvala čtyři studentské roky na gymnáziu.

To je nádhera. Moc se mi stýská po "opravdových" dopisech. Dopisní schránky jsou už jen na prospekty a složenky. Dík Martino!

Martino, moc pěkné vzpomínání

Děkuji pane Turnere, já bohužel sestru nemám.V konceptu jsem použila výraz "skorosestra", protože si tak říkáme, ale nechtěla jsem čtenáře uvádět ve zmatek,tak jsem z ní udělala sestru.Ale máte pravdu, mám k ní hezký vztah, protože je to moje kamarádka a obrovský Přítel a to velké "P" není překlep.Ono vlastně na té pokrevní spřízněnosti až tak nezáleží...

Je to tak, na podstatu toho, co jsem psal,  to nemá žádný vliv.

Hezké povídání, ze kterého více než sentiment nad milostnými dopisy vnímám váš hezký vztah k sestře. 

Snad i elektronicky zaznamenaná vyznání mohou být hezká, ale dopis je dopis.