Šaty z letáků (letní povídka)

5. 08. 2015 11:30:31
Nakoukl do ložnice a tiše za sebou zavřel dveře. Zamířil k ní, slyšela jeho kroky, které se zastavily v nohách postele. Pravidelně oddechovala a v duchu doufala, že se jí podaří ho oklamat.

Vycítila, že ji upřeně pozoruje. Po chvíli, která jí připadala nekonečně dlouhá, slyšela jak odchází. Současně se zvukem zavírajících se dveří vyšel z jejích plic vzdech úlevy. Její malá lest pro tentokrát vyšla.

O minutu později otevřel znovu. Dveře se rozlétly dokořán. Rozsvítil. Prudce z ní strhl pokrývku a drsně rozkázal: „Koukej vstávat, dělej! Žádný spaní nebude, to by se ti tak líbilo, co?“ dodal ironicky. Krátkozrace na něj mžourala a ostré světlo ji bodalo do očí. Neodvážila se mu odporovat, věděla, že to nemá smysl. Toužila po jediném – celou jednu noc se pořádně vyspat. Byla psychicky i fyzicky úplně vyčerpaná z jejich každodenních konfliktů. Odevzdaně a znechuceně zároveň pomyslela na to, že ji čeká jen další probdělá noc. Další nekonečný kolotoč výslechů, urážek a ponižování.

Vlnka strachu, která se jí pomalu převalovala žaludkem, sílila do mohutné příbojové vlny. S každým dalším nárazem cítila, jak se jí zmocňuje panika. Uvědomovala si jeho sílu a moc, kterou nad ní měl. „Nesmíš dát najevo, že se ho bojíš. Musíš to na něj hrát, jak nejlépe umíš.“ pomyslela si. Posadila se na posteli. S vypětím sil se snažila ovládnout své třesoucí se ruce. Pomalu se začala oblékat. Kalhotky, ponožky, tričko, župan. „Ještě brýle,“ uvědomila si. Automaticky, snad z obavy aby jí je nerozbil, je strčila do kapsy. Měla ještě v čerstvé paměti jeho nedávnou výhrůžku : "Všechny ty tvý brejle ti rozmlátím, když budu chtít. Bez nich jsi slepá jako krtek.Její slabá místa znal dobře a věděl přesně, jak a čím ji zasáhnout. Nechtěla,aby její brýle skončily jako mnoho jiných věcí, zničené a rozpadlé na kusy.

A jdeme!“ zavelel autoritativně. Poslušně ho následovala. V předsíni se zastavil a zlostně zavrčel: „Nemysli si, že ty si tady budeš klidně chrápat a já si ho budu honit.“ Od čeho si myslíš, že tě tady mám?“ dodal posměšně. Překvapivě se konečně vzchopila a dokázala se ohradit: „Nemluv se mnou takhle, nejsem žádnej hadr na podlahu!“

„Ty MNĚ nebudeš říkat, jak s tebou mám mluvit. Kdo si vůbec myslíš, že jsi?“ dodal opovržlivě. Ve tváři se mu mihl zvláštní, krutý výraz. „A vypadni “ řekl tichým monotónním hlasem a zároveň otevřel dveře od bytu. Přestože jeho hlas byl klidný, zněl nebezpečně. Byla zvyklá na urážky, bezdůvodnou žárlivost i křik. Když křičel, věděla na čem je. S tím se dalo pracovat, nějak ho uchlácholit a předejít ještě horšímu výbuchu. Tohle ji ale úplně zmátlo. Stála jako paralyzovaná, slyšela jeho hlas, ale význam těch slov nechápala. Nedůvěřivě se na něj podívala, ve vyděšených očích němou otázku: „Co to děláš, myslíš to vážně?“ Jeho oči, kdysi dávno tak vřelé, byly bez výrazu. Rty se mu stáhly do zlého úsměšku a znova opakoval: „Vypadni!“

Jako zbavená vlastní vůle vykročila přes práh. “A svlíkat!“ ozvalo se za jejími zády. Svíravý pocit strachu jí zase zasáhl žaludek a stoupal ke krku. Rozvázala pásek županu, dalším pohybem vytáhla z kapsy brýle a zastrčila je za lem kalhotek. Pomalým pohybem rozhrnula župan, vyprostila se z jednoho rukávu, druhého. Župan jí z ramen sklouzl k nohám. Ke strachu se přidal i pocit obludné neskutečnosti. Cítila se, jako by jí vypumpovali všechnu krev z těla a zbyla z ní jen prázdná schránka.

„Řekl jsem svlíkat!“ zařval. „ Přišla jsi s holou prdelí, tak s ní taky odejdeš!“ vynesl nad ní rozsudek. Bála se, opravdu se bála a tak ho poslechla. Mechanicky se začala svlékat. Tričko, pantofle, ponožky, kalhotky, zpoza kterých vyndala brýle a skryla je v pěsti. „Hlavně ať mi je nerozbije “ proběhlo jí hlavou. Kromě pantoflí, které si znovu obula, před ním stála úplně nahá. „Všechno svlíkat! A konečně vypadni “ slyšela jakoby zdálky.

Shodila z nohou pantofle a s panickým strachem vyběhla ze dveří. Pohybovala se jako dobře seřízený stroj. Nevnímala chlad dlažby na bosých chodidlech. „Běž, utíkej!“ byla její jediná myšlenka. Seběhla po schodišti k domovním dveřím. Ve zlomku vteřiny zahlédla krabici se slevovými letáky, která stála poblíž. Jeden popadla do ruky, rozrazila dveře a jako šílená vyběhla z domu. Dveře se za ní zabouchly s hlasitým prásknutím.. Ocitla se na ulici, nahá stejně jako v okamžiku kdy se narodila.

První letní noc, vlahá a voňavá ji pohladila po nahém těle. Na začátek léta to byla mimořádně teplá, krásná noc. Nic z toho ale nevnímala. Uvědomovala si jen, že je téměř nahá, až na velký leták, který si přidržovala na prsou. Tmavá noc a leták její nahotu milosrdně skryly.Zoufalá a smrtelně vyděšená bezhlavě prchala prázdnou noční ulicí. V té hodině mezi psem a vlkem nebyl na ulici vůbec nikdo kromě ní. Okna v okolních domech byla temná. Vůbec ji nenapadlo volat o pomoc. Její mozek se řídil animálním pudem sebezáchovy, utéct co nejdál. Na nic jiného nemyslela. Snad proto, že to nejhorší co se jí v životě stalo, nechala právě za sebou, nemyslela na nebezpečí, které ji může čekat v nočních ulicích.

Pouliční lampy vrhaly v pravidelných rozestupech světlo na chodník. Náhle před sebou na asfaltu zahlédla nějaký odlesk. Ve světle se třpytily střepiny z rozbité láhve, vyhnula se jim v posledním okamžiku. Otřásla se hrůzou z toho, že mohla vběhnout do střepů a poranit se. Ještě větší strach než ze zranění a bolesti měla z toho, že by se musela zastavit. Z toho, že by ji on mohl zastavit.

Té letní noci zoufalá, bezradná, opuštěná a plná strachu, ještě netušila, že v této chvíli jí Osud dal velký dar. Zrodila se ze svého popela stejně, jako bájný pták Fénix a povstala znovu jako svobodná lidská bytost.

Autor: Martina Dušková | středa 5.8.2015 11:30 | karma článku: 18.82 | přečteno: 1313x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10305 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5613 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1304

Hodně lidí mi "nadávalo", že už nic nepíšu. Tak mě máte zpátky.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...